Je tomu právě 24 hodin, co byla zveřejněna fakta o rozsáhlém zločinném spolčení, korupční aféře a stamilionovém tunelu v souvislosti s nákupem vojenské techniky, a podezřelí stále nejsou ani u výslechu, ani ve vyšetřovací vazbě, mohou nejen ovlivňovat svědky, ale i pokračovat v kriminální činnosti.
Ta fakta nebyla právě odhalena, vždyť šlo o veřejné tajemství; ta fakta byla zveřejněna a orgánům činným v trestním řízení strčena pod nos.
Bývalí předseda vlády, jeho poradce, ministr obrany a jeho náměstek jsou nejen volní a neobvinění, ale v pohodě si užívají zločinně nabytého majetku.
Nutno však přiznat, že ne vždy postupují orgány činné v trestním řízení tak váhavě. Připomeňme si třeba případy fotbalových funkcionářů, z nichž jednoho přišla zatknout početná jednotka těžkooděnců a prokopla mu okno, zatímco on si vařil ranní kafe, a druhého přepadla policie na silnici, když nikam neprchal, a strhla jej na zem ksichtem dolů. Tito pánové, jak se později zjistilo, se přičítaných činů nedopustili, ovšem v zájmu vlasti posloužili jako cvičné objekty. Takže policie zatýkat umí.
Znamená to, že policie ještě nic neví, že se bojí, nebo že má důležitější problémy?
Policie ví.
Policie se bojí, třeba tlučhořů a íček.
Policie má důležitější problémy, třeba se zločinností, korupcí, ve vlastních řadách, s analýzou vandasovských výroků a s kriminalizací mládeže kvůli jointu.
Nejde však jen o policii. Je korupce jen sportem politických špiček, nebo je to hobby k tomu talentované části národa? Má vůbec cenu bojovat proti něčemu, co dělá každý, kdo k tomu má příležitost, a na co si stěžují jen ti, kteří k tomu příležitost nemají?
Přesto volám na les(s)y a ptám se: Máte na to, plukovníku?