O pravicovém a levicovém populismu

„Pravicový populismus“ na mě bafá z médií co chvíli a já jsem dlouho nevěděl, co to je. Naposledy na mě vybafnul z České televize a v tom to na mě přišlo: Napsal jsem dotaz.

„Vážený pane šéfredaktore, při dnešním letmém sledování ČT24 jsem zaslechl, že jakousi stranu označujete jako pravicově populistickou. Nevím, co to znamená a neví to ani moje okolí. Prosím, mohu dostat vysvětlení?“

Odpověď jsem dostal skoro obratem: „Děkujeme za Váš dotaz týkající se vysílání ČT24. Při použití slovního spojení „pravicově populistická“ vycházíme z analýz politologů a jazykovědců, podobně jako zpravodajské agentury. Populismus představuje politický styl, který staví do protikladu elity a lid. Pokouší se získat co nejvíce voličů líbivými tématy, tvrdí, že chrání zájmy běžných lidí, prosazuje témata vzbuzující emocionální reakce lidí, podbízí se určité skupině. Pravicový populismus se chápe jako styl, který údajně chrání zájmy a práva obyvatel určité země před vlivem jiných kultur a náboženství, nechce vytvářet multikulturní společnosti. V současnosti, v souvislosti s uprchlickou krizí a teroristickými útoky, se např. snaží získat hlasy antiimigračními a protimuslimskými postoji. Příklady pravicově populistických stran: Alternativa pro Německo, FPÖ v Rakousku. Mgr. Michal Fila, hlavní editor dne.“

Podotýkám, že při zkoumání toho populismu jsem se záměrně neuchýlil ke zkoumání politologických definicí, ale chtěl jsem se seznámit s definicí přímo od zdroje, tedy od prestižního média.

Takže abych si to rozebral.

Populismus obecně představuje politický styl, který staví do protikladu elity a lid. Pokouší se získat co nejvíce voličů líbivými tématy, tvrdí, že chrání zájmy běžných lidí, prosazuje témata vzbuzující emocionální reakce lidí, podbízí se určité skupině.

Jeho pravicová varianta pak jest chápat jako styl, který údajně chrání zájmy a práva obyvatel určité země před vlivem jiných kultur a náboženství, nechce vytvářet multikulturní společnosti. Zde je potřeba se smířit s faktem, že označení „pravicový“ zde nemá svůj obvyklý význam (preference individuálního vlastnictví výrobních prostředků, preference individuálních svobod před státním paternalismem atp.). (Kategoriemi levice a pravice jsem se zabýval ve svém předchozím blogu.)

Z toho lze dovodit, že levicová varianta populismu (kde je levice, musí být i pravice) (rovněž) představuje politický styl, který staví do protikladu elity a lid. Pokouší se získat co nejvíce voličů líbivými tématy a tvrdí, že chrání zájmy běžných lidí, prosazuje témata vzbuzující emocionální reakce lidí a podbízí se určité skupině.

Na rozdíl od pravicové varianty se však buď nezabývá zájmy a právy obyvatel před vlivem jiných kultur a náboženství a vytvářením multikulturní společnosti nebo o nich nemluví, zkrátka nemá je na zřeteli.

Uf, vypořádav se s populismem a jeho alternativami mohl bych se ještě zabývat opakem populismu. Aktuálně jsem nenašel oficiální politologické označení opaku pojmu populismus, proto se rozhoduji pro slovo realismus.

Opak populismu, tedy ten realismus, musí logicky představovat politický styl, který sjednocuje elity a lid, nepokouší se získat voliče líbivými tématy, netvrdí, že chrání zájmy běžných lidí, neprosazuje témata vzbuzující emocionální reakce lidí a nepodbízí se.

No, jde mi z toho hlava kolem dokola, tak si raději něco nechám na příště.