Z tiskovky vlády v únoru 2017

Tiskový mluvčí Pikrt stojí a svými sto padesáti  centimetry ční nad ostatními. Ráznými pohyby rukou si sjednává klid.

„Vážení přátelé novináři, dnes jsme vás svolali, abychom vás informovali o pokroku v reformě zdravotnictví a v důchodové reformě, které jsme rozjeli před deseti lety. Naše práce je prakticky hotova a můžeme s hrdostí bilancovat.“

A dále pokračuje slangem vládních úředníků sjednocené Evropy 21. století: „Jak víte, podařilo se nám standardizovat lékařskou péči a stanovili jsme, co občan za zdravotní pojištění může nárokovat bez příplatku. Podařilo se nám definovat normativ roční spotřeby léčiv.

S odboráři jsme se shodli na věku pro nárok na důchod, který činí 65 let. Standardizovali jsme způsob sociální péče pro občany mezi 50. a 65. rokem, kteří se z nejasných důvodů vyhýbají práci a přitom ještě nemají nárok na důchod. Přitom řada zajímavých pracovních míst zůstává neobsazena, jako příklad bych uvedl silniční běžce.“

(Zde připomeňme, že v roce 2015 byla na návrh kolegia dopravních expertů snížena maximální povolená rychlost na všech typech komunikací na 20 kilometrů v hodině a že při průjezdu obcí musí být každé vozidlo doprovázeno tzv. silničním běžcem s praporkem, za snížené viditelnosti s neoslňujícím světlem.)

„Zbývá nám jeden poslední krok: Vzhledem k prudkému rozvoji farmaceutického výzkumu a pokrokům v metodách terapie se určitá skupina lidí dožívá extrémně vysokého věku a tím neúměrně zatěžuje státní rozpočet, jak náklady na stále sofistikovanější zdravotní péči tak i náklady na starobní důchod.

Vznikají tak přinejmenším dvě skupiny obyvatelstva. Jedna, ta tradiční, seriózně konzumuje zboží podléhající spotřební dani, čímž nejenom dotuje státní pokladnu, ale i drží svůj maximální věk v rozumné míře. Jsou tím samozřejmě míněny jak takzvané legální drogy, ale i automobilové palivo, jehož spotřeba sice nepřímo, ale významně, přispívá ke zkracování věku. Druhá skupina, která nekonvenuje s potřebami státního rozpočtu, zejména tím, že žije tzv. zdravě, se dožívá věku nadprůměrně vysokého.

To jistě není správné. I tady jsme se rozhodli občana racionálně motivovat. Jako normativ dožití je navržen věk 75 let. Kdo se dožije méně, bude bonifikován, kdo více, pocítí to na své kapse, protože není možné, aby žil na úkor ostatních, že.

Jistě se ptáte, jaká to bonifikace, pokud člověk zemře. Myslím si však, že každý z nás má zájem na tom, aby jeho potomci měli nějaké přilepšení. Je to tedy především toto hledisko, kdy bonus za předčasné úmrtí obdrží pitomci, promiňte, potomci. Samozřejmě přitom nelze přehlédnout, že značnou motivaci zde budou mít již zmínění potomci. Bude v jejich zájmu, aby svému předku život zbytečně neprodlužovali, či spíše se jej pokusili přiměřeně zkrátit.

Druhá skupina, ti déležijící, po překročení věkového standardu bude zbavena výhod zdravotního i důchodového pojištění a bude odkázána na úspory, kterých docílili vyhýbáním se nákupům zboží podléhající spotřební dani. Což je myslím, jak sami uznáte, spravedlivé.

A tím bych prozatím skončil. Než se dostaneme k vaším otázkám, zvu vás k občerstvení.“

Po těchto slovech Pikrt ladným pohybem seskočil ze štokrlete, z nějž doposud hovořil. Přitom si všiml nedávno propuštěné redaktorky Karmen Telecí a okamžitě si uvědomil, jaká že škoda, že ji neuvedl jako příklad občanky s odpovědným přístupem.

V jakési diskoordinaci pohybů způsobené přehřátou atmosférou v kombinaci se zodpovědnou konzumací legálních drog bohužel upadl tak nešťastně, že si způsobil zranění neslučitelná s životem. A jeho pitomci mají vystaráno.