O přednostech monopolu na informace

On the virtues of the monopoly on information. Über die Vortaile des Informationsmonopols. О достоинствах монополия на информацию. O перевагe монопольнoгo правa на інформацію.

„Prosím, zaveďte nám už taky ten středověk.“ Tak by se z dnešního pohledu dala parafrázovat slova Rostislavova, když loudil o misi expertů na výměnu informací. Ano, potřeboval mít informace, a ty mohl získat jen pomocí technologie té doby, písma.

Středověk, jak bylo to období od 6. století časem nazváno, představoval dobový pokrok. Bohužel je někdy nazýván „obdobím temna“, skutečnost je ovšem taková, že v  6. století byla (katolická) církev jedinou institucí na území bývalé Římské říše a s ní spojených území Evropě,  která uchopila padlý prapor a držela tehdejší dostupnou informační databázi.

Pro jednoduchost článku se zde nechci věnovat té části historie, která souvisí s alexandrijskou knihovnou a invazí Maurů na Iberský poloostrov, která postupně vyústila v renesanci.

V onom středověku tedy katolická církev pečovala o informace; netrvalo jí však dlouho, než přišla na to, jak velkou moc tím má, a věc se obrátila: Její jedinečná situace jí umožnila zavést monopol na informace. Odtud pak tedy pochází ono hanlivé a žákům škol  možná stále prezentované označení doba temna.  

Další období, kterému dali základ Hus a Guttenberg, bylo později nazváno novověk, a bylo obdobím kontrolovaného šíření informací.

Ano, bylo. Jsem přesvědčen, že novověk skončil s rozvojem digitálních technologií a nastalo další období, které bude pojmenováno snad v příštím století. Tento „post-novověk“ se vyznačuje, aspoň tak to zatím vypadalo, nekontrolovaným šířením informací.

Udržel-li by se tento trend, byla by to výhra. Avšak za předpokladu, že se situace nezvrtne v ať už kontrolované nebo nekontrolované šíření dezinformací. Možnost, že se tak stane, je zřejmá.

Tak, jako se nápad s volným pohybem osob, zboží a kapitálu zdál z počátku výborný, zdá se nyní v souvislosti s jeho zneužíváním ke kriminálním dějům výborný už méně.

Organizované šíření dezinformací umožněné digitálním věkem, které se, jak se zdá, úspěšně prosazuje, by onen „post-novověk“ deklasovalo. Ztratila by se totiž důvěryhodnost informací, a tím by mohly být informace obecně bezcenné.

Nebo by pak bylo lépe zavést středověký monopol na informace, kdy bychom se pravděpodobně nedověděli všechno, ale to, co bychom se dověděli, by byla pravda?