Ve volbách rozhodujeme, kdo bude inkasovat úplatky

O pohrdání

Česká politická reprezentace prožívá skandální období, které ovšem nezačalo aktuálním zjištěním novinářů o praktikách bývalého poslance Moravy. Ten skandál začal například již odhalením (a pod koberec zametením) identity Jánose Bácse a poukázáním na ne úplně průhlednou činnost akciové společnosti New Deal Communications.

Tolik tedy k aktuální reprezentaci.

Ta alternativní reprezentace, právě opoziční, s sebou vláčí (opět pod stůl zametené) příběhy Zeman a Mrázek, Gross a strejda, jen co si vzpomínám. No a Bamberg! Pamatujete ještě?  

Proboha, kdybychom byli na jejich místě, měli bychom to zapotřebí? Nechat se skandalizovat, mít špatné spaní (já je tedy mívám kvůli marginálnějším událostem) či chodit třikrát týdně ke zpovědi?

K tomu musí být nějaký důvod, který tohle všechno převáží. Není to náhodou důvod ekonomický? Kolik asi ústavní činitel dostane měsíčně na úplatcích? Nevím, ale jistě je to tolik, že to převáží nějaké nepříjemnosti. Prostě, říkají si, tam vydržím, dokud to všechno nepohrabu, a pak vypadnu, třeba na Zanzibar, a budu mít vystaráno.

Proč bychom tedy za těchto okolností měli volit? Nevolíme náhodou to samé v různých barvách?

Naši poslanci a ústavní činitelé nejsou nic jiného než my sami. Jsme to my. Takoví jsme my, Češi. V tomhle nemáme na výběr. Jsme zkorumpovatelný národ, vzájemně se lišíme jenom tím, kdo je u koryta a kdo není. A je jedno, jestli se jmenujeme Dubánek, Bruslík, Člunek, Pohrobek nebo Ješitný.

To je česky (možná evropsky, možná třetisvětově) deformovaná varianta starořímského pojmu demokracie. Má takzvaná demokracie v Česku (Evropě, třetím světě) smysl?

Já si v tomto státě dovedu představit jiný systém, který by neumožnil na základě volby vyvoleným hrabat. Jaký? Odpovím nepřímo: Demokracie, tedy její tuzemské varianty, se nenažereme (pro ty citlivější: nenapapáme).

A teď o něčem jiném.

Něco, co jsem viděl. Po Štefanovičově ulici se plouží, tak čtyřicítkou, modrý sedmičkový bavorák zezadu doprovázený černou X pětkou. Na křižovatce s Banskobystrickou oba zastaví na červenou. Na zelenou klidně odbočí doprava, směrem k Prezidentskému paláci. Co je na tom zajímavého? Nic, jen pan slovenský prezident jede do práce.

Místní opoziční politik se přesouvá k oltáři dvoustovkou. Místní předseda vlády se z golfu na tenis přesouvá dvoustovkou, aby se pak ve společnosti místopředsedkyně poslanecké sněmovny a jejich syna bez ochrany (tedy ochranky, že) pohyboval v soukromém volvu. Co je na tom zajímavého? Nic, tohle je Česko, že, generále Kvíčalo.

Jsem tak trochu amatérský germanista, německy se to řekne Verachtung.